kozlíček polníček

truhlík trpělivosti přetekl a po dlouhém čekání zda kozlík vystrčí růžky, jsme se rozhodli hlínu použít na sazeničky okurky, které jsme dostali od zkušenější pěstitelky, které tímto děkujeme za podporu.

 

jak jsme zjistili při přesazování, kozlíkovi chvíli trvá než vyroste. nic naplat, okurky už chtěly ven a my neměli jinou možnost něž-li kozlík oželet. z této zkušenosti jasně vyplývá,
že netrpělivost není dobrá zahradnice.

přírodní zázrak, zvláštní pěstitelské schopnosti, nebo jen tuhý rajčatový kořínek?

Jak jste mohli sami zaznamenat na katastrofických snímcích z posledního příspěvku, naše rajčata měla jen pramalou šanci na přežití. Neprofesionálně sestavený igelitník, ani sužování deštěm však naše rajčata nezahubilo. Můžeme jen kroutit hlavami a tázat se, zdali je to zázrak přírody, kolegovy nadlidské pěstitelské schopnosti, anebo je za vším tuhý kořínek našich rajčat.
Jak se rajčatům daří v tuhle chvíli, můžete vidět na následujících snímcích. Rajčata rostou a sílí a to rajče, které kolega A. důvěrně přezdívá mrzáček, má již mega giga obří načervenalé plody.

malá zelená rajčata

pěstění na střeše má i své mouchy (holuby) se kterými jsme původně nepočítali. pominu zamknuté dveře na střechu a tudíž jedinou přístupovou cestu oknem. nakousané lístky špenátu beru jako nutný podíl sdílení stejného prostoru s ptáky (nebo kdo na to chodí?). přidal se také déšť a silný vítr, který nám tady na větrném vršku, odfoukl provizorní skleník. z toho důvodu bylo potřeba vzít jednu rostlinu do domácí péče aby se vzpamatovala a profesionálnější montáž igelitníku. ..rajče už se má lépe

květy

hrách a paprika má první květy. to už je jen nedaleko k plodům, že áno?

zahrádkaření v médiích

 



včera mě napadlo, jen tak z legrace, otevřít babiččin oblíbený hobby časopis zahrádkář. opravdu jen z legrace, nezajímají mě články o nových odrůdách čehokoliv, ani o hnojivech a přípravcích pro likvidaci "škůdců". byla jsem však překvapena - v editorialu stojí zmínka o tzv. guerilla gardening. zná snad šéfredaktor časopisu zahrádkář naši zahrádku?

koprová kejda

 

naše rozsáhlá pěstitelská činnost zahrnuje i domácí bylinkovou zahrádku, která obsahuje, mně né zcela specifikované druhy bylinek. a podle toho jak si to přebujelá vegetace vyžadovala, nastal čas sklízet. tentokrát to odnesl starý známý kopr. recept na výslednou kejdu doplní kolegyně!)

kulinářské orgie

a jak jsme naložili s naší první úrodou?

veganská pizza!

jak se nemůžete přesvědčit, stejně lahodně jak vypadá i chutnala.

první sklizeň

 

nevím jistě jak dlouho to trvalo, možná měsíc, možná dva - nicméně důležité je, že jsme se dočkali. naše první sklizeň. sklizeň špenátu.

expanze na střechu

konečně přišla chvíle, kdy jsme sebrali odvahu, přestali se bát výšek a vystoupali po žebříku na střechu. je to tu príma. snad se tu bude dařit i rostlinkám.

truhlíky zdarma

běžná sobotní procházka kolem popelnic. tahle se ale stala osudovou pro podobu naší zahrádky. našli jsme (respektive já jsem našla) luxusní truhlíky. v tuhle chvíli už v nich klíčí semínka špenátu a polníčku.

PROGRESS

Jak nám roste hrášek, špenát, kozlíček a ředkvičky?
Do výšky!

Noční přesazování

Denní přesazování

Ano, je to tak.
Okupujeme malou zahrádku ve vnitrobloku.
Zahrádka je malá, leč velmi bujně zarostlá.
Po použití mužné síly se ale podařilo zahrádku zkultivovat. 
Teď v ní, obklopená plevelem všeho druhu, roste zelenina.

Jak vám rostou králíci?

Běžná konverzační otázka.
My nemáme králíky, nýbrž zeleninu.
A ta roste. Jako z vody. Možná proto, že ji zaléváme.
A možná spíše proto, že má tak pěkný výhled do parku.

















pozn.: v popředí hrášek, v pozadí naťová cibulka, rajčata a papriky získané darem od nejmenované zkušenější pěstitelky, nejvíce v pozadí stromy v sadech - na jejich růstu však zásluhu nemáme.

Hlína v Praze

Najít hlínu v Praze se ukázalo být problémem. Zvláště pokud se má jednat o hlínu vhodnou pro zeleninu a zvláště pokud odmítáte za hlínu platit, protože hlína je přece Země a Země je všech, takže kdo si jako na ni dělá nárok a chce ji prodávat za peníze?

Jen nerada přiznávám, že po ne zcela zdařilém výletu mimo Prahu do lesa jsme se uchýlili k nákupu jednoho pytle hlíny v obchodním řetězci.
Hlína v lese byla sice moc pěkná, bez žížal, ale poměrně těžko získatelná. Ani při použití síly a kovové lopatky se nám nepodařilo získat větší množství hlíny.

Záležitost jménem hlína tak zůstává nadále problémem.

Řekni Ř

Náš první pěstitelský úspěch - řeřicha. Téměř stoprocentní jistota úrody (samozřejmě, když ji nezapomenete zásobit vodou). Na sídlišti navíc člověk ocení to, že řeřicha nevyžaduje hlínu. Ta se totiž ve městě ukázala jako nedostatková záležitost. Hlína nad zlato!
Řeřicha je prostě ideální pro začínající zahrádkáře.